Um..

15. listopadu 2014 v 21:30 | BAuu |  když mám potřebu psát...
Hi?
 

It's not a goodbye, not yet

27. prosince 2013 v 17:18 | BAuu |  když mám potřebu psát...
Téměř šest měsíců bez jediného slova, pohrávání si s myšlenkou, že by to tak mělo zůstat, nečekaně zmizet, bez rozloučení, protože kde je smysl psát řádky, které tu jsou pro ostatní, ale sama nevím, co s nimi? Nicméně jsem tu zas, jako neohlášená návštěva někoho, o kom dlouho člověk neslyšel a neví, jak se tvářit, když ho spatří mezi dveřmi. Taková já jsem.

Šest měsíců bylo náročných, a těžko bych to dokázala vyslovit nahlas nebo napsat pár vět o tom, co vlastně musím řešit. Nechci slyšet nic ve smyslu, že to zvládnu,.. jako vždycky. Tohle dávno sama vím, jen mi nikdo nedokáže říct, kdy ten klid přijde, a to je jediné, co potřebuju vědět. Chci si odpočinou a spát celé dny. Chci si číst a nemyslet na nic, co musím udělat zítra a pozítří, a jaká rozhodnutí musím dělat, a obhajovat svoje názory, chci jen vypnout a číst. Nic víc.

Nebudu tvrdit, že budu dál psát, protože vím, že takové věci nemám v plánu dodržet. Nemám v plánu dělat si předsevzetí, ani ta drobná, která by mohla mít šanci uspět. Občas pravděpodobně napíšu něco krátkého, jeden odstavec, dva. Protože to nechci opustit, je to jako malá jistota něčeho, co zbylo, co je a funguje už dlouho. Není to rozloučení, ale ani slib o pravidelnosti, protože... už to zároveň není totéž.

Chtěla jsem, aby to bylo o něčem jiném. Popřát vám krásné svátky a prázdniny, užít si chvíle volna. Popřát, aby byl rok 2014 ještě o něco lepší. Aby stál za to.
xxx

Prázdninuju pracovně

10. července 2013 v 19:45 | BAuu |  když mám potřebu psát...
Hi.

Nechtěla jsem napsat celé léto, protože mi přijde, že během léta stejně nikdo nepřijde, aby si četl bláboly, které píšu více méně z donucení. Ovšem pokud mě chytne psavá, pak mě to i baví. :) Anyway.
Nechtěla jsem napsat, protože trucuju, že většina lidí má prázdniny a já trčím od šesti v práci. Dalo mi zabrat zvyknout si na vstávání v pět, a fungovat bděle až do tří. Bděle ani náhodou, polovinu pracovní doby mám co dělat, abych udržela oči otevřené a mozek v činnosti. Budiž.

Takže asi chápete, že už nemám prázdniny a změnila jsem pracovní místo. Uh uh uh. Není to špatné, dokonce lepší, neboť K. mě deptala a už jsem přemýšlela, že bych toho dobrovolně nechala, K. je člověk, se kterým bych se pravděpodobně normálně ani nebavila, neboť se ke mně nechová hezky... ale to zaztracený vstávání. Dá se pochopit, že mi všichni studenti teď lezou krkem? A všichni, kdo se mě zeptají "Jeee, tys vlastně přišla o prázdniny, viď? Takže sedíš v práci jo?" Co jim na to má člověk říct?

Nového je dost a prakticky nic. Jsou to spíš myšlenky, které mám. Uvědomila jsem si, že Č. je idiot, a momentálně jsem i ve stavu, kdy ho nechci už nikdy vidět. Nezachoval se fér. Jsem fascinovaná tetováním natolik, že bych ráda tetovala ostatní lidi, tvořila obrazce na jejich tělech s tím, že je to forever, a tetovala bych sebe a vypadala jako správný dork with crappy tattoos. Chci se odstěhovat a jen čekám, až se uvolní jeden byt, který jsem si vyhlídla, protože můj šestý smysl říká, že ten byt bude můj. Piju čaje a dívám se na svůj obraz Londýna, který mi maminka dala jako dar, neboť jsem o další rok starší a tím určitě more beautiful, občas zajedu na chatu a zvykám si na strach z pavouků. Opaluju se, čtu chytrý knihy, a fanfiction, protože lidi umí být velmi velmi šikovní. :) Sama si píšu příběhy, ke kterým kreslím obrázky, a nejsem schopna cokoliv dokončit, ale nevadí mi to. Ne, že bych stejně měla v plánu to sdílet. V češtině určitě ne, to by bylo divný.

Jsem teď spokojená, ačkoliv to tak možná nezní. Aspoň si připadám znovu spokojenější po roce a půl. Dlouhá doba, jak to uteklo? Nepřišlo mi, že by mi chybělo tolik věcí, ale teď, když se konečně všechno zlepšuje, je to uvědomění šokující. Člověk ani nechápe, jak s tím mohl žít... Naučila jsem se žít sama bez přátel, teď už je to jen o tom, že dělám, co mě baví, a to je víc než dost. Je to základ, který mi chyběl. :) A neopustila jsem myšlenku, že někde přeci musí být někdo, kdo by byl mou spřízněnou duší, nejlepším přítelem, se kterým bych si psala přihlouplý smsky v průběhu dne a chechtala se nad nimi ještě další dva dny. Chce to jen čas. :) Ne? Čím déle, tím lepší lidé přijdou do mého života, that's for sure.

Doufám, že se máte dobře, přestože se jistě flákáte u vody nebo na sluníčku nebo nevímkde. Já vám to přeju. Co máte letos v plánu? Jedete pryč? A co by byla vaše vysněná dovolená?

Klidně pište, sweethearts.
xxxx
 


Nevím

3. června 2013 v 20:00 | BAuu |  když mám potřebu psát...
Budu velmi stručná, protože potřebuju zaznamenat to, co se mi honí hlavou už týden a půl.

Jsem v hajzlu. Co napsat víc, asi nic. Snad jen, že za to mohou změny, na které jsem nebyla schopna se připravit, které na mě byly vyhrknuty v naprosté nepřipravenosti. Už nevím, co si vlastně myslet. Nezbývá mi doufat, že to snad nebude taková katastrofa, jak to zatím vypadá.

V takových chvílích mi prostě chybí kamarád, kterému bych to mohla říct. Já ovšem nemám nikoho. Ještě tohle k tomu, to skáču z okna. Uh.
x

Dnešní den je evidentně samé výročí a překvapení

22. května 2013 v 22:40 | BAuu |  když mám potřebu psát...
Kontroluju blog, kolik mi sem poslední dobou přišlo lidí. Zmizela mi statistika, takže nevím, kolik vás sem chodí, a těch dvacet tisíc, kterých tam už bylo (bylo jich tolik?), už tam není, a nemá mi co zahřívat srdce. Sakra, víte, jak dlouho tu jsem? Teď mi došlo, že se blíží výročí založení... AONOJETOJAKODNESKACHÁPETETOOOOO. Šest let nesmyslného psaní blábolů z mé hlavy. Jinak jsem ovšem velmi chytrá, to pozor. Nicméně, gratulujte mi. Je to výročí, výročí jsou fajn.

Celkově dnešní den byl hrozně fajn. O tom jindy, jdu si umýt své krásné vlasy a spát. Neboť se pokouším mít nějaký režim, chápete mě, že?

A pokud náhodou maturujete, přeju vám hodně štěstí. Nic na tom není, nestresujte se. Pane bože, dnešek je také výročí mojí maturity, buď dnes nebo 25.5... Spíš 25. Tři roky. Bože, připadám si stará.
xx

Další články