Dobrý večer *špitla nesměle*,

nechci se tvářit, že jsem strašně aktivní ve svém volném čase, a tak nemám čas psát sem, budu až příliš upřímná. Nebaví mě psát o svém životě, zvlášť když se vše točí pořád dokola. A to neberte jako stížnost, mě můj život baví. Ale sednout si pak k počítači a zkusit popsat moje dny tak, aby zněly vtipně a daly se číst, mi připadá... už ne tak záživné jako dřív. Asi jsem dospěla nebo co... :)

Říkala jsem si, že zveřejním fotky z Vánoc... A teď se to bude zdát jako hrozná lež, ale během celých svátků u nás nikdo nesáhl po foťáku a dokonce ani já ne. Takže Vánoce 2011 budu lovit maximálně v paměti. Smutné.

Silvestr jsem oslavila doma kreslením u chlebíčků, cukroví a koktejlech, kvůli kterým se mi motala hlava a bylo mi veselo. Při pouštění a sledování ohňostroje jsem si zacpávala uši a smála se do doby, než mi ohňostroj bouchl u zadku a ožralí sousedé to brali jako ohromnou legraci.

Později jsem kreslila komiks pro maturanty, kteří mě o to poprosili a můj vydaný výkon se mi nelíbí, protože vím, že mám na víc. Snažím se uklidnit tím, že bylo málo času, a to tak málo, že jsem některé noci i nespala.. Ale oni byli spokojeni, to je nejdůležitější, ne?

Přes plesem jsem se nechala obarvit na zrzavo, a je ze mě nyní zrzka. Na plese jsem vypadala jako pomeranč, neboť i mé šaty byly oranžové. S podpatky jsem měřila přes 190 a vyčnívala, kdykoli jsem procházela kolem ne moc vysokých lidí. A bylo to zábavné. Byla jsem studenty pozvaná na další ples a těším se.

Dnes jsem u babičky a dědy sledovala krasobruslení mužů a slintala, a také nadšeně prohlašovala, že si jednoho z nich vezmu za muže a budu tam sedět s nima a radovat se z medajlí. Kdokoliv spadnul, byl vyškrtnut ze seznamu možných budoucích manželů. A také ti, kteří vypadali, že jsou mrňaví. Moc jich nezbylo, hm.

Myslím, že se znovu pomalu zamilovávám, ale tvářím se, že se nic neděje. Možná jsem divná. A není to krasobruslař.

vám přeje krásné Vánoce a šťastný nový rok!

Jsem vyčerpaná. Točí se mi hlava a podlamujou se mi nohy. Málo spím a nedokážu to dohnat ani o víkendech. Už tři týdny podivné vyčerpanosti. Mít kolem sebe tolik lidí, vysvětlovat jim to tak, aby to každý pochopil, snažit se do jedný hodiny nacpat tolik informací, aby se dodržoval plán učiva, je těžší, než se může zdát... ugh. Do práce za tmy.. a než si člověk doma v klidu sedne, tak venku už je zase tma. Na druhou stranu to v práci může být docela sranda.

Autem jezdim tajně.. P. si nepřeje, abych tím autem jezdila. Má obavy, že bych ho mohla nabourat, přestože mě nikdy řídit neviděl. Asi platí "podle sebe soudím tebe". Protože on jezdí jako magor. Nicméně mi to jde a i mamka tvrdí, že dobrý, a dnes jsem vezla poprvé bráchu, protože má svátek, a ten dnes mluvil s tátou, a taky jsem ho slyšela říkat, že jsem jela pěkně. Tak co.

Chtěla bych odjet aspoň na týden někam pryč.. a být tam sama, jen relaxovat, celý dny zachumlaná v dece u horký čokolády a pěknýho filmu nebo knihy, a nebo se vrátit ke kreslení. Štve mě, že na sebe poslední dobou nemam čas, koníčky mě úplně míjejí a jde tedy znát, že mi nemá co dobíjet energii. A to je pěkně k vzteku. Přesto se na všechno snažim koukat optimisticky - však budou Vánoce.